A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Polsko - Průvodce

Od roku 1385 bylo Polské království spojeno unií s litevským velkoknížectvím a to osobou panovníka, kterým se na jaře roku 1386 stal Vladislav II. Jagello. Jagello ze staré litevské dinastie Gediminovců panoval v Polsku až do května roku 1434. Sňatkem s dědičkou polského trůnu Hedvikou z dynastie Piastovců položil základ státnímu útvaru, který později vešel do dějin pod názvem RZECZPOSPOLITA. Tento terminus technicus je polským ekvivalentem latinského res publica a znamená věc společnou nebo společný zájem. V polském případě však vyjadřoval tento termín nejen společné zájmy Polska a Litvy, ale zejména nadřazenou roli polské aristokracie, která právě od nástupu Vladislava na polský trůn požívala enormě vysokých svobod, jimiž mnohdy omezovala královskou moc a to takovým způsobem, že se později stal polský král de facto rukojmím své šlechty. Vznikem Polsko-litevské unie však také vznikl v oblasti středovýchodní Evropy státní útvar, který v dané oblasti dominoval zhruba do nástupu dynastie Romanovců na ruský trůn počátkem 17. století. Jediným konkurentem byla pro unii Osmanská říše a Krymský chanát s nimiž polští králové sváděli prakticky neustálé boje v prostoru dnešní Ukrajiny. Nová unie však musela nejprve vyřešit spor s nepřítelem, který byl společný jak Polákům tak také Litevcům. Byly jím vojenské řády Německých rytířů a Mečových bratrů, které ovládaly oblast jihovýchodního Baltu a blokovaly tak Polsku i Litvě přístup k životně důležité dopravní tepně, jíž v té době bylo pro obě země Baltské moře. Spor s řádem Křižáků vyplnil prakticky celé 14. století a po řadě drobných srážek i větších vojenských akcí došlo roku 1410 k rozhodujícímu střetnutí v bitvě u vesnice Grunwald. V této bitvě, kterou zná polská historie jako bitvu u Grunwaldu a Litevci jako Źalgiris porazila spojená polsko-litevsko-rusko-tatarká vojska spojené síly řádu Německých rytířů a roku 1411 byl podpisem Prvního toruňského míru započet poslední úsek boje s řádem. Grunwaldská bitva však nebyla plně využita a Polsko získalo pouze území Chelminska a Dobrzynska, kontrola nad přístupem k Baltu však zůstala i nadále v rukách řádu. Definitivně byla moc křižáků zlomena teprve jejich porážkou ve třináctileté válce, která trvala od roku 1453 do roku 1466. Tehdy bylo nejenom výrazně omezeno území řádového panství, ale došlo i k přesunutí sídla velmistra z Malborka do Královce. Sám velmistr pak holdoval polskému králi a to v Krakově roku 1525 a stal se jeho přímým vazalem. Poslední velmistr řádu z rodu Hohenzollernů pak přešel z katolictví k protestantizmu a ještě později se z území řádu začal formovat

Prakticky celé období Polsko-litevské unie (1389 - 1600) možno v polských dějinách označit jako období Jagellonské. Prvním panovníkem z této dynastie se stal již zmíněný Vladislav, jeho nástupcem pak jeho syn Vladislav zvaný Varnenčik, který zřejmě padl v bitvě u Varny v bojích s Osmany roku 1444. Jeho nástupcem se stal Kazimír lV., jehož vláda vyplnila prakticky celé 15. století. Krátkým intermezzem byla vláda Alexandra I. a Jana Olbrachta na přelomu 15. a 16. století. Posledních 71 let vlády Jagellonců na polském trůně je spojeno s dobou vlády Zikmunda I. Starého a jeho syna Zikmunda Augusta, který zemřel bez mužského potomka roku 1571. Krátké bezvládí ukončila teprve jednoroční vládá krále Jindřicha z Valois, který dbal spíš o své dědictví ve vzdálené Francii než polského trůnu a roku 1574 z Polska utekl. Nastalo další krátké bezvládí let 1574 - 1576 zakončené nástupem sedmihradského velmože Štěpána Báthoryho na polský trůn. Tento král vládl Polsku do roku 1586 a na trůn nastoupil Zikmund III. z dynastie švédských Vasovců. Celkově lze toto období označit za dobu největšího rozkvětu státu, jedná se ale i o období, v němž byl položen základ problémů, které v konečném výsledku znamenaly rozpad státu proběhnuvší koncem 18. století. Byla to doba, kdy hranice Reczypospolité sahaly od břehů Baltského moře až na Krym a země byla domovem mnoha národů i několika konfesí. Žili zde Poláci, Litevci, Ukrajinci, Tataři, Němci a další. Co se náboženství týče, zastoupeno bylo katolictví, judaismus, protestanské konfese, pravoslaví a islám.

Polsko-litevská unie

K velkému rozkvětu polsko-litevského státu došlo v 16. století. Negativní stránkou bylo přílišné oslabování moci panovníka a velký růst vlivu početné šlechty. V důsledku toho začal být tento stát nazýván Rzecz Pospolita (=věc veřejná, Rzeczpospolita - stejný význam jako res publica).

Poslední editace textu: 13.4.2012 15:30

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA